Duel: Je lidská komunikace strojová?

Olga Lomová

Téma je v jádru filosofické. Nechci k němu ale přistupovat abstraktně, nýbrž skrze konkrétní zkušenosti: na příkladech recepce čínské literatury a jejího překladu v různých kulturních kontextech.

Ukážu, že:

• komunikace není pouhý přenos hotového sdělení z bodu A do bodu B — význam vzniká až v průběhu sdílení;
• do tohoto procesu vždy vstupuje subjektivita — jak individuální, tak kulturní;
• komunikace je procesem sebeutváření: vede k sebereflexi a novému poznání a má kulturotvorný rozměr.

Působí na Katedře sinologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a je ředitelkou Mezinárodního sinologického centra Chiang Ching-kuovy nadace při Univerzitě Karlově. Odborně se zabývá kulturní transformací Číny ve 20. století a otázkami možností a mezí mezikulturní komunikace. Spoluzaložila projekt Sinopsis zaměřený na současnou čínskou politiku v širším kontextu.

Lenka Zdeborová

Ještě před několika lety by nás sotva napadlo si tuto otázku klást. Dnes ji otevírá zkušenost s umělou inteligencí, která dokáže vést smysluplný dialog s člověkem.

Souhlasím, že komunikace není jen přenos hotového sdělení, ale proces, v němž se význam utváří v interakci a je ovlivněn zkušeností, jazykem i kulturou. Právě proto je zajímavé, že stále více z těchto aspektů dnes pozorujeme i u strojů.

Lidská komunikace vznikla evolucí jako proces zpracování informací, předávání a sdílení významu — a moderní AI ukazuje, že tyto principy lze realizovat i jinak než biologicky.

Otázkou tedy není, zda je lidská komunikace strojová, ale do jaké míry ji dokážeme pochopit a realizovat i mimo člověka.

Pracuje na École Polytechnique Fédérale de Lausanne, kde vede Laboratoř statistické fyziky výpočetních systémů. V současnosti se soustředí na vývoj teoretických principů, které vysvětlují, jak moderní systémy umělé inteligence fungují. Ve své práci ráda boří hranice mezi fyzikou, matematikou a informatikou.