Kalendář akcí

20.04.2021

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje IV. sekce věd společenských a humanitních Přednáška: T. Kostelecký (název bude upřesněn)

27.04.2021

Mimořádná přednáška

zajišťuje: P. Jungwirth (možná výjezdní přednáška v Brně)

11. – 12.05.2021

Valné shromáždění Učené společnosti (celodenní)

11. 5. Karolinum; večer vila Lanna;12. 5. Budova AV ČR

Wichterle Otto

Otto Wichterle (*27. 10. 1913 – †18. 8. 1998), průkopník moderní chemické discipliny – makromolekulární chemie – ve světovém měřítku, byl bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností české vědy 20. století a neohroženým občanem této země.

Narodil se 27. října 1913 v Prostějově v rodině průmyslníka, spolumajitele firmy
Wikov (Wichterle a Kovařík). Vystudoval chemické inženýrství na Českém vysokém
učení technickém v Praze, kde pak působil jako asistent vynikajícího organického chemika, hudebníka a lingvisty profesora Emila Votočka. Válečná léta strávil ve Výzkumném ústavu firmy Baťa ve Zlíně. Jeho práce zde byla přerušena čtyřměsíčním vězněním Gestapem. Po válce se vrátil zpět do Prahy na České vysoké učení technické, kde zavedl nový obor makromolekulární chemie a v roce 1949 se stal prvním profesorem tohoto oboru u nás. Při ničivé politické čistce na Vysoké škole chemicko-technologické v roce 1958 byl spolu s mnoha dalšími vynikajícími vědci a učiteli propuštěn. Dostal však skvělou příležitost vybudovat v ČSAV Ústav makromolekulární chemie, který se během několika málo let stal předním světovým centrem základního výzkumu v této disciplině. V ústavu působil až do konce svých dnů. V normalizačním období 1969 – 1989 nesměl vykonávat žádné funkce, o to více se však věnoval bádání. Po listopadu 1989 se vrátil do veřejného života a významně přispěl k reformám v ČSAV i v české vědecké obci. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd a při vzniku Akademie věd České republiky počátkem roku 1993 se stal jejím čestným předsedou. V roce 1992 dal podnět k založení Učené společnosti České republiky. Pokojně zesnul ve svém letním sídle na moravském Stražisku dne 18. srpna 1998 ve věku nedožitých osmdesáti pěti let.

Z jeho rozsáhlého vědeckého díla v oblasti organické a makromolekulární chemie
je třeba zmínit alespoň objev prakticky neobyčejně významné vysokomolekulární látky polyka-prolaktamu, známého u nás pod komerčním názvem silon, a objev hydrofilních gelů, jenž mu přinesl světovou proslulost a nejvyšší uznání.

Wichterlovy hydrofilní gely mají řadu vlastností, pro něž jsou vynikajícím materiálem pro četné aplikace v lékařství. Z Wichterlova hydrofilního gelu se zhotovují rozmanité protetické pomůcky, nejznámější je však jeho použití jako materiálu pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Po dlouhá léta byla celá světová výroba měkkých kontaktních čoček založena na patentech Otto Wichterla a jeho spolupracovníků.

Neméně významné jsou zásluhy Wichterla – občana. Celý svůj život bránil zdravý
lidský rozum, lidskou slušnost a toleranci proti zneužíváni moci totalitním státem. Za tyto
své postoje byl pronásledován. Za války to bylo věznění Gestapem, koncem padesátých let nucený odchod z vysoké školy, za normalizace odvolání z funkce ředitele ústavu, zákaz výjezdu do zahraničí a šikanování ze strany Státní bezpečnosti a normalizačních představitelů Akademie a ústavu. V době Pražského jara 1968 se občan Wichterle zasazoval o demokratizační reformy jako poslanec České národní rady a později i poslanec Federálního shromáždění. Byl jedním z iniciátorů známé výzvy 2000 slov. Proti srpnové invazi protestoval doma i na mezinárodním fóru. Jako známá a velmi populární osobnost musel počítat s možnými tvrdými represemi. Přesto odmítl odejít do emigrace. 

U příležitosti oslav Wichterlových osmdesátin v roce 1993 významný britský
chemik, profesor Aubrey D. Jenkins z University of Sussex, uvedl svou práci věnovanou
prof. Wichterlovi slovy, která výstižně charakterizují význam tohoto velkého člověka:
Vzdáváme hold profesoru Wichterlovi jako skvělému příkladu vědce a gentlemana. Bez lidí jako on by dnes Česká republika nebyla svobodnou zemí a neměla by tak znamenitou pověst ve vědě a výzkumu, zejména v oblasti makromolekulární chemie.


F. ŠMAHEL, Učená společnost České republiky 1994 – 2004, Praha 2004
Nekrolog Otta Wichterleho připravil do této publikace Pavel Kratochvíl.

Zpět na seznam článků

Novinky

13.04.21

Pozvánka na online přednášku RNDr. Tomáše Kosteleckého, Ph.D.

Učená společnost ČR Vás srdečně zve na online přednášku dr. Tomáše Kosteleckého (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.): Pandemie Covid-19 a co jsme se díky ní dozvěděli o společnosti. Přednášku je možné sledovat 20. 4. 2021 od 16:00 hod. na YouTube: http://pandemie.jdem.cz. Od konce roku 2019, kdy byly případy nemoci Covid-19 zaznamenány, jsme tak měli možnost "v přímém přenosu" pozorovat, jak lidská společnost na takovou zdravotní hrozbu reaguje. Od počátku pandemie ovlivňovaly schopnost viru šířit se nejen jeho biologické vlastnosti, ale i chování jednotlivých lidí, lidských komunit (lokálních i národních), mezinárodních institucí, národních vlád i celé řady dalších existujících institucí nejrůznějšího typu, tedy aktérů a institucí, jejichž výzkumem se zpravidla zabývají společenské vědy.
Pozvánka (PDF, 360 kB)  

24.03.21

Dvě vzpomínky na Rudolfa Zahradníka

Na jednoho z otců zakladatelů Učené společnosti České republiky vzpomínají Helena Illnerová a Eva Zažímalová – bývalá a současná předsedkyně Akademie věd ČR. Oba články vyšly v Živě 2020, 6.

16.03.21

Polární ekolog prof. Josef Svoboda převzal Řád Kanady

Už loni jsme informovali, že zahraniční člen Učené společnosti České republiky prof. Josef Svoboda (*1929) obdržel za svou vědeckou práci v Arktidě nejvyšší kanadské vyznamenání, Řád Kanady (Order of Canada). Epidemiologická situace bohužel ani po roce neumožnila uskutečnit slavnostní ceremoniál v tradiční podobě. Generální guvernér Kanady proto letos 5. března řád Josefu Svobodovi předal v jeho domě v Burlingtonu (Ontario) alespoň na dálku – prostřednictvím Svobodovy manželky Lewiny.