Kalendář akcí

19.01.2021

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje I. sekce věd matematicko-fyzikálních Přednáška: J. Zahradník: Seismologie – fyzikální bádání, společenský přínos a očekávání

16.02.2021

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje II. sekce věd chemických Přednáška: P. Jelínek: Exkurze do světa molekul pomocí rastrovací mikroskopie

16.03.2021

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje III. sekce věd biologicko-medicínských O. Prášil: Pěstování a využití řas a sinic

Wichterle Otto

Otto Wichterle (*27. 10. 1913 – †18. 8. 1998), průkopník moderní chemické discipliny – makromolekulární chemie – ve světovém měřítku, byl bezpochyby jednou z nejvýraznějších osobností české vědy 20. století a neohroženým občanem této země.

Narodil se 27. října 1913 v Prostějově v rodině průmyslníka, spolumajitele firmy
Wikov (Wichterle a Kovařík). Vystudoval chemické inženýrství na Českém vysokém
učení technickém v Praze, kde pak působil jako asistent vynikajícího organického chemika, hudebníka a lingvisty profesora Emila Votočka. Válečná léta strávil ve Výzkumném ústavu firmy Baťa ve Zlíně. Jeho práce zde byla přerušena čtyřměsíčním vězněním Gestapem. Po válce se vrátil zpět do Prahy na České vysoké učení technické, kde zavedl nový obor makromolekulární chemie a v roce 1949 se stal prvním profesorem tohoto oboru u nás. Při ničivé politické čistce na Vysoké škole chemicko-technologické v roce 1958 byl spolu s mnoha dalšími vynikajícími vědci a učiteli propuštěn. Dostal však skvělou příležitost vybudovat v ČSAV Ústav makromolekulární chemie, který se během několika málo let stal předním světovým centrem základního výzkumu v této disciplině. V ústavu působil až do konce svých dnů. V normalizačním období 1969 – 1989 nesměl vykonávat žádné funkce, o to více se však věnoval bádání. Po listopadu 1989 se vrátil do veřejného života a významně přispěl k reformám v ČSAV i v české vědecké obci. V roce 1990 byl zvolen předsedou Československé akademie věd a při vzniku Akademie věd České republiky počátkem roku 1993 se stal jejím čestným předsedou. V roce 1992 dal podnět k založení Učené společnosti České republiky. Pokojně zesnul ve svém letním sídle na moravském Stražisku dne 18. srpna 1998 ve věku nedožitých osmdesáti pěti let.

Z jeho rozsáhlého vědeckého díla v oblasti organické a makromolekulární chemie
je třeba zmínit alespoň objev prakticky neobyčejně významné vysokomolekulární látky polyka-prolaktamu, známého u nás pod komerčním názvem silon, a objev hydrofilních gelů, jenž mu přinesl světovou proslulost a nejvyšší uznání.

Wichterlovy hydrofilní gely mají řadu vlastností, pro něž jsou vynikajícím materiálem pro četné aplikace v lékařství. Z Wichterlova hydrofilního gelu se zhotovují rozmanité protetické pomůcky, nejznámější je však jeho použití jako materiálu pro výrobu měkkých kontaktních čoček. Po dlouhá léta byla celá světová výroba měkkých kontaktních čoček založena na patentech Otto Wichterla a jeho spolupracovníků.

Neméně významné jsou zásluhy Wichterla – občana. Celý svůj život bránil zdravý
lidský rozum, lidskou slušnost a toleranci proti zneužíváni moci totalitním státem. Za tyto
své postoje byl pronásledován. Za války to bylo věznění Gestapem, koncem padesátých let nucený odchod z vysoké školy, za normalizace odvolání z funkce ředitele ústavu, zákaz výjezdu do zahraničí a šikanování ze strany Státní bezpečnosti a normalizačních představitelů Akademie a ústavu. V době Pražského jara 1968 se občan Wichterle zasazoval o demokratizační reformy jako poslanec České národní rady a později i poslanec Federálního shromáždění. Byl jedním z iniciátorů známé výzvy 2000 slov. Proti srpnové invazi protestoval doma i na mezinárodním fóru. Jako známá a velmi populární osobnost musel počítat s možnými tvrdými represemi. Přesto odmítl odejít do emigrace. 

U příležitosti oslav Wichterlových osmdesátin v roce 1993 významný britský
chemik, profesor Aubrey D. Jenkins z University of Sussex, uvedl svou práci věnovanou
prof. Wichterlovi slovy, která výstižně charakterizují význam tohoto velkého člověka:
Vzdáváme hold profesoru Wichterlovi jako skvělému příkladu vědce a gentlemana. Bez lidí jako on by dnes Česká republika nebyla svobodnou zemí a neměla by tak znamenitou pověst ve vědě a výzkumu, zejména v oblasti makromolekulární chemie.


F. ŠMAHEL, Učená společnost České republiky 1994 – 2004, Praha 2004
Nekrolog Otta Wichterleho připravil do této publikace Pavel Kratochvíl.

Zpět na seznam článků

Novinky

13.01.21

Pozvánka na online přednášku prof. RNDr. Jiřího Zahradníka, DrSc.: Seismologie - fyzikální bádání, společenský přínos a očekávání

Učená společnost ČR Vás srdečně zve na přednášku prof. RNDr. Jiřího Zahradníka, DrSc. (Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy): "Seismologie - fyzikální bádání, společenský přínos a očekávání", která se koná v úterý 19. 1. 2021 v 16:00 hod online na YouTube: http://seismologie.jdem.cz. Studium zemětřesení a struktury Země pomocí seismických vln poskytuje 3D obraz nitra a tektonických procesů, s šancí uplatnit se i při planetárních výzkumech. Hlavními společenskými produkty jsou rychlé odhady účinků zemětřesení v reálném čase, předpověď ohrožení dotřesy, a systémy rychlého varování před ničivými kmity i před tsunami, hodnocení dlouhodobého ohrožení kritických lokalit a vývoj stavebních norem i antiseimických opatření.

Pozvánka (PDF, 325 kB)

11.01.21

Otevřený dopis ministru školství – žádost o zachování finanční podpory „EMBO Installation Grant“

„Vážený pane ministře, dovolujeme si obrátit se na Vás s žádostí o zachování finanční podpory EMBO Installation Grant. Ukončení financování tohoto programu by mělo dalekosáhlý negativní dopad na rozvoj molekulárně-biologického a biomedicínského výzkumu v České republice,“ píše Rada Učené společnosti ČR v otevřeném dopise ministru školství Robertu Plagovi.

08.01.21

Úmrtí člena Učené společnosti prof. Oldřicha Kowalskeho

2. ledna 2021 zemřel ve věku 84 let člen Učené společnsosti prof. RNDr. Oldřich Kowalski, DrSc., jeden z nejvýznamnějších českých geometrů. Působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde se stal v roce 1992 profesorem a v poslední době působil jako emeritní profesor. Odborně se profesor Kowalski věnoval moderní diferenciální geometrii, zejména Riemannově geometrii. K rozvoji geometrie přispěl profesor Kowalski kromě pečlivě připravených přednášek pro matematiky i pro fyziky na MFF UK i napsáním dvou skript. Je autorem nebo spoluautorem 170 vědeckých publikací v mezinárodních časopisech a 4 monografií.  Kromě své vědecké a pedagogické práce se profesor Kowalski angažoval i společensky. V letech 1971–2001, tedy celých 30 let, vedl časopis Pokroky matematiky, fyziky a astronomie.