Kalendář akcí

17.10.2017

Zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje I. sekce věd matematicko-fyzikálních

21.11.2017

Zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje II. sekce věd chemických

28.11.2017

Veřejná přednáška ze série přednášek Františka Palackého

Zajišťuje IV. sekce věd společenských a humanitních Přednášku pronese prof. Christoph Markschies (Humboldt-Universität zu Berlin)

Nadační fond

Velemínský Jiří

Jiří Velemínský (* 21. 3. 1933 – † 23. 2. 2008) byl vynikajícím a zapáleným vědcem. V českých zemích patřil k prvním, kteří studovali rostlinnou genetiku na molekulární úrovni, a právem může být řazen k zakladatelům moderní rostlinné genetiky u nás. Byl také vynikajícím organizátorem českého výzkumu a člověkem mimořádně pevného charakteru. 

V roce 1957 absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze a poté se věnoval
rostlinné genetice v Ústavu experimentální botaniky ČSAV, od roku 1993 AV ČR.
Pozornost zaměřil na indukci mutageneze u vyšších rostlin, na detekci a reparaci
poškozené deoxyribonukleové kyseliny (DNA), na monitorování mutagenů u rostlin a
expresi cizích genů v rostlinách. Jako jeden z prvních na světě dokázal se svými
spolupracovníky při poznávání procesů řídících funkcí DNA v jádře rostlinných buněk, že
rostliny mají schopnost opravovat své genetické poškození, jako je např. chromozomální
aberace a mutace, nápravou poškozené DNA, obdobně jako to bylo předtím prokázáno u
bakteriálních i savčích buněk. Tyto poznatky pak vedly ke studiu enzymologie nápravy
DNA a exprese některých opravených genů. Jiří Velemínský se zabýval též metabolickou
aktivací promutagenu u vyšších rostlin, zvláště u skromné rostlinky Arabidopsis thaliana,
česky huseníčku rolního, která v té době začala jako rostlinný model dobývat světové laboratoře. Výzkumná skupina pod jeho vedením prokázala, že v rostlinách jsou přítomny enzymy schopné přeměnit nemutagenní látky na mutagenní produkty a v této podobě se dostat do potravinového řetězce. Ačkoli byl zaneprázdněn řídícími funkcemi ve vedení AV ČR, věnoval se Jiří Velemínský v posledních letech spolu s prof. Vladimírem Vonkou studiu exprese heterologních proteinů v rostlinách, konkrétně epitopu lidského papilloma viru (HPV) s cílem připravit experimentální jedlé vakcíny proti tomuto patogenu. 

S novými molekulárně biologickými přístupy v rostlinném výzkumu se Jiří Velemínský  seznamoval  v  uvolněných  šedesátých  letech  minulého  století  též  na zahraničních stážích, v Ústavu genetiky a užitkových rostlin v Gaterslebenu, na Univerzitě v Gottingenu v rámci Humboldtova stipendia nebo na Univerzitě ve Stockholmu. Přínosem mu byly i pozdější kratší pobyty v Brookhavenské národní laboratoři, NY, či na Washingtonské univerzitě v Pulmanu, WA. Všechny poznatky obětavě zprostředkovával české vědě. Se spolupracovníky publikoval přes 150 originálních prací a přehledných článků, které byly bez autocitací citovány více jak tisíckrát. Takový ohlas je v rostlinném výzkumu nezvyklý. Však si také světová vědecká komunita Jiřího Velemínského vysoce cenila. Po řadu let byl členem výboru Evropské společnosti pro mutagenezi zevním prostředím,  členem redakční rady časopisu Mutation Research vydávaného nakladatelstvím Elsevier, členem Steering Committee programu Světové zdravotnické organizace (WHO), zaměřeného na využití rostlin při detekci genotoxických látek zevního prostředí. Ceněn byl i na domácí půdě. Po mnoho let řídil časopis Biologické listy a v roce 1994 se pro svůj významný přínos české a světové rostlinné genetice stal zakládajícím členem Učené společnosti České republiky. 

RNDr. Jiří Velemínský, DrSc., však nebyl jen výborným badatelem. Po roce 1989 se stal i vynikajícím organizátorem českého výzkumu. V té době se hledaly osobnosti nejen s vědeckým kreditem, ale i s morální integritou, kterým lidé mohli plně důvěřovat. A on byl takovou osobností. Byl zvolen do Komory volených zástupců pracovišť ČSAV, do Výboru pro řízení pracovišť ČSAV a na sklonku existence Československa, a tím i ČSAV, v září 1992 byl zvolen předsedou tohoto Výboru. Tuto funkci vykonával až do zvolení Akademické rady Akademie věd ČR a předsedy Akademie Rudolfa Zahradníka na konci února 1993. Ve výše jmenovaných funkcích se Jiří Velemínský podílel na přípravě zákona o AV ČR, na vzniku Grantové agentury AV ČR, první grantové agentury na území České
republiky, a na reorganizaci různých pracovišť Akademie. Zasloužil se též významně o transformaci centralistické struktury Akademie v soustavu výkonných výzkumných
pracovišť a o jejich hodnocení. 

Jeho zásluhy o Akademii však tímto výčtem nekončí. Jiří Velemínský byl po osm let  ředitelem Ústavu experimentální botaniky. V letech 1993–1998 pracoval jako místopředseda Vědecké rady Akademie a podílel se na vytváření vědní koncepce
Akademie. V roce 1998 byl zvolen do Akademické rady AV ČR, kde pracoval po dvě
funkční období, v letech 2001–2005 jako místopředseda AV ČR zodpovědný za vědy
chemické a biologické. Všechny své funkce vykonával tvůrčím způsobem, s maximálním
nasazením a zodpovědně. Nikdy nebral funkci jen pro ni samu, vždy se jí plně věnoval. Jako místopředseda AV ČR se zasloužil o rozvoj dobrého chemického a biologického výzkumu na pracovištích AV ČR i o vznik Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích. Pro Akademii pracoval až do svého odchodu v únoru 2008, ať již jako místopředseda Grantové agentury AV ČR pro vědy chemické a biologické či jako člen Vědecké rady. Jeho činnost však přesahovala do celé české akademické obce. Byl členem rad různých výzkumných programů, po více let členem vědecké rady Přírodovědecké fakulty UK v Praze, své Alma Mater, vědecké rady Biologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a posléze i členem vědecké rady samotné Jihočeské univerzity. Do jižních Čech jezdil Jiří obzvláště rád. Tam se narodil, tam se cítil doma. V srdci zůstal Jihočechem až do konce. 

Pouhý výčet zásluh Jiřího Velemínského-vědce a Jiřího Velemínského-organizátora
výzkumu však nemůže stačit. Musím připomenout to nejdůležitější: Jiřího Velemínského-
člověka. Byl moudrý, tvořivý, laskavý, spravedlivý, altruistický a skromný. Jeho krédem byla služba ostatním. Kdokoliv se na něho obrátil s prosbou o pomoc, byl vyslyšen. Z jeho úst nezaznívalo slůvko "ne". Byl gentlemanem a pravým aristokratem ducha, jak by řekl profesor Zahradník. Měl v sobě hluboce zakotvený vyšší princip mravní, kterým se řídil. A
byl také Mužem nadmíru statečným. Plně aktivní až do svého odchodu, a přestože po více let bojoval s těžkou chorobou, nikdy si nestěžoval. Byl pevným stromem, který unesl své
břímě, a ještě přebíral břemena nás ostatních. A takového si ho budeme pamatovat. Muže
mravních zásad, pevného a nezlomeného. 


H. ILLNEROVÁ, Gentleman a aristokrat ducha. Čím vším pro nás byl Jiří Velemínský?“
in: Akademický bulletin 4/2008, s. 10-11

Zpět na seznam článků

Novinky

07.09.17

Profesor Pavel Hobza obdržel prestižní Schrödingerovu medaili

Člen Učené společnosti prof. Pavel Hobza převzal 30. srpna 2017 Schrödingerovu medaili, nejvyšší ocenění od Světové organizace teoretických chemiků WATOC. Toto významné ocenění obdržel za svou excelentní práci o nekovalentních interakcích. Z jeho úspěchů je přitom známý zejména objev nepravé vodíkové vazby. Pavel Hobza také prokázal, že patrové interakce řízené jedním typem nekovalentních interakcí, tzv. disperzní energie, jsou zodpovědné za strukturu DNA.

17.05.17

Prohlášení k sídlu Středoevropské univerzity

Prohlášení k sídlu Středoevropské univerzity (PDF, 74 kB)

15.05.17

XXIII. Valné shromáždění Učené společnosti České republiky 15.–16. 5. 2017

Učená společnost pořádala ve dnech 15. 5. a 16. 5. 2017 své XXIII. valné shromáždění. Na slavnostní části v Karolinu 15. 5. 2017 udělila medaile a ceny Učené společnosti (PDF, 79 kB).