Zpět na seznam článků

04.12.2023

Středoevropská flóra může být starší, než se myslelo

Biogeografové se tradičně domnívali, že během posledního glaciálního maxima před 26 až 19 tisíci lety většina rostlinných druhů ve střední Evropě vyhynula a současná flóra se do tohoto regionu z velké části dostala po konci doby ledové opětovnou kolonizací z jižních a východních refugií. Nedávné paleoekologické a genetické studie však naznačují, že tato hypotéza postglaciální rekolonizace nemusí u mnoha druhů platit.

Stále není jasné, jaký je podíl druhů, které ve střední Evropě poslední glaciální maximum přežily, a kolik se jich „přistěhovalo“ později.

Tým biologů, v němž byl i Milan Chytrý, odborník na diverzitu a ekologii rostlinných společenstev z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně (a člen Učené společnosti), se to pokusil zjistit. Provedl jednoduchý test, jehož výsledky publikoval v časopise Biological Reviews of the Cambridge Philosophical Society.

„Vzali jsme současnou flóru Maďarska a zkontrolovali nejnižší průměrnou roční teplotu v celém současném areálu rozšíření každého druhu. Zjistili jsme, že přibližně 80 % druhů původní maďarské flóry (1404 druhů z 1748) se může vyskytovat při teplotách stejně nízkých nebo nižších než teploty, které klimatické modely odhadly pro Maďarsko v období posledního glaciálního maxima (≤+3,5 °C). Z toho vyplývá, že u velké většiny maďarské (a středoevropské) flóry není důvod předpokládat, že během tohoto glaciálního maxima vyhynula,“ píšou autoři článku.

Dříve se předpokládalo, že všechny ekosystémy Panonské pánve byly během posledního glaciálního maxima druhově chudé, ale nová studie naznačuje, že pastviny a lesy mohly být v chladném klimatu posledního glaciálního maxima druhově bohaté.
Ilustrace Márton Zsoldos, CC BY 4.0 DEED

Dosud se předpokládalo, že druhy vyhynuly a střední Evropu znovu osídlily, pokud se neprokázal opak. Na základě nových poznatků autoři článku navrhují, že bychom tento předpoklad měli obrátit a výchozím očekáváním pro středoevropskou flóru by měla být její kontinuita. Předpokládejme, že druh poslední glaciální maximum přežil, pokud neexistují důkazy o jeho vyhynutí.

Dlouhodobá kontinuita flóry regionu může mít zásadní význam nejen pro pochopení místní biogeografie a ekologie, ale také pro navrhování strategií ochrany starých druhově bohatých ekosystémů a místních genofondů.

Milan Chytrý
Foto Masarykova univerzita

Původní článek: Molnár Á. P. et al.: Is there a massive glacial-Holocene flora continuity in Central Europe? Biol. Rev. Camb. Philos. Soc. 2023 Dec;98(6):2307-2319.
https://doi.org/10.1111/brv.13007

  • Štěpánka Vaňáčová: Za hranice genomu: luštění kódu RNA
  • Pavlína Maloy Řezáčová: Strukturní biologie a strukturou inspirovaný návrh léků
  • Robert Vácha: Od aminokyselin až k virům

Nestihli jste únorové přednášky?

Podívejte se na ně ze záznamu na YouTube.