Záznam duelu Olgy Lomové a Lenky Zdeborové: Je lidská komunikace strojová?

Je lidská komunikace strojová? Lze ji plnohodnotně replikovat v nebiologickém systému? A pokud ano, co to říká o podstatě lidství?

V Ballingově sále Národní technické knihovny v Praze o těchto otázkách ve středu 27. května 2026 diskutovaly sinoložka Olga Lomová z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a fyzička, informatička a matematička Lenka Zdeborová, působící na École Polytechnique Fédérale de Lausanne. Moderoval matematik Martin Loebl, 1. místopředseda Učené společnosti.

Olga Lomová obhajuje jedinečnost lidského sdělování a skrze rozbor čínské poezie zdůrazňuje roli individuálního prožitku, kulturního kontextu a emocí, které nelze mechanicky replikovat. Každý člověk je jedinečná bytost a každý komunikační akt je individualizovaný a v čase neopakovatelný. Mluvčí i příjemce do komunikace vkládají emoce a hodnoty, bez nichž člověk není člověkem. Porozumění sdělení je určeno situací, vzděláním a „předporozuměním“, které se s časem a změnou souvislostí mění, což dává textům nové významy. Na básnické výměně z 8. století Olga Lomová demonstruje, jak jemné intertextové odkazy a osobní situace autorů (kariérní zklamání vs. buddhistická víra) tvoří hloubku sdělení, kterou nelze redukovat na prostý přenos informace.

Lenka Zdeborová vysvětluje principy fungování velkých jazykových modelů (LLM) a argumentuje, že stroje už dnes dokážou imitovat hluboké aspekty jazyka i vědeckou kreativitu. LLM už prošly Turingovým testem a v krátkých konverzacích člověka věrně imitují. Mozek je fyzický systém vzniklý evolucí, tedy algoritmickým procesem. Podle Lenky Zdeborové proto neexistuje vědecký důvod, proč by lidský způsob komunikace nešlo strojově zreprodukovat. Na rozboru překladu české hymny do francouzštiny ukazuje, že AI dokáže analyzovat kulturní posuny ve významu slov (např. rozdíl mezi „domovem“ a „vlastí“), což dříve byla výsadně lidská doména.

V diskusi se objevuje i téma nebezpečí, která plynou z delegování lidské komunikace na algoritmy. Obě vědkyně se v závěru shodují, že rozmach umělé inteligence nás nutí nově definovat a více si vážit toho, co nás činí skutečně lidskými.

Duel o lidské komunikaci byl už druhý, který Učená společnost pořádala. V roce 2025 se Matthias Christandl z University of Copenhagen a Gil Kalai z Hebrew University of Jerusalem a Reichman University přeli o to, zda existují kvantové počítače: