07.10.2025
Ve věku nedožitých 93 let nás opustil Zdenek Šroubek
S lítostí jsme přijali zprávu, že ve čtvrtek 2. října zemřel emeritní člen Učené společnosti, fyzik Ing. Zdenek Šroubek, DrSc., odborník na elektronovou paramagnetickou rezonanci a na hmotovou spektroskopii sekundárních iontů.
Zdeněk Šroubek se narodil 9. října 1932 v Praze, kde v roce 1953 začal studovat na Elektrotechnické fakultě ČVUT. Jeho zájem se ale již tehdy začal přiklánět spíše k fyzice. Po skončení studia v r. 1956 se přihlásil na aspiranturu do Ústavu radiotechniky a elektroniky ČSAV a pokračoval v samostatném studiu fyzikálních problémů.
Centrem jeho zájmu se stala elektronová paramagnetická rezonance (EPR). Vytvořil základ nové skupiny pracovníků, s níž vybudoval vlastní spektrometr EPR a začal s experimentálním výzkumem příměsných atomů v iontových krystalech.
V té době vznikla řada nových experimentálních prací, z nichž snad nejvýznamnější jsou práce na feroelektrických krystalech SrTiO₃ a BaTiO₃, které vyvolaly velký zájem prof. K. A. Müllera. Ten totiž pracoval na těchto systémech s perovskitovou strukturou a později na nich učinil slavný objev vysokoteplotní supravodivosti.
Zdeněk Šroubek spolupracoval s Evženem Simánkem na teorii kovalence příměsných atomů v iontových krystalech. Jejich společné publikace došly vysokého ocenění u profesora Orbacha na UCLA, který je oba postupně pozval na dlouhodobý pobyt. Zdeněk Šroubek do Los Angeles odjel v r. 1967 a na UCLA pracoval do r. 1969 experimentálně v oboru EPR. Zaznamenal řadu vynikajících úspěchů, podařilo se mu uskutečnit první podvojnou elektron-nukleární paramagnetickou rezonanci (ENDOR) s hydrostatickým tlakem a první EPR na prvcích vzácných zemin v kovech. Později se jeho vědecký zájem soustředil na kvantově-mechanické tunelování bariérami z tenkých vrstev pevných látek a postupně přešel k výzkumu fyziky povrchů pevných látek.
Víceméně šťastnou náhodou se mu podařilo získat prostředky na vybudování hmotového spektrometru sekundárních iontů (SIMS) a plně se věnoval studiu interakcí iontů s povrchy pevných látek – a to teoreticky i experimentálně. Na základě dosažených výsledků byl v roce 1980 pozván na půl roku prof. Oechsnerem na univerzitu v Clausthalu.
Od roku 1985 úzce spolupracoval s profesorem Falconem z University of Calabria na teoretických problémech interakcí nízkoenergetických iontů s elektrony na povrchu pevných látek. Dlouhodobě spolupracoval také s Universität Essen a s Technische Universität Vienna.
S využitím článku Karla Žďánského a kol.: Československý časopis pro fyziku, 42, 5-6, 1992
Masterclass Učené společnosti
přednášky pro středoškoláky a širokou veřejnost prezentované jak naživo, tak online
Petr Slavíček: Co dal vědě exkrement?