Učená společnost přivítala nově zvolené členy

Učená společnost na svém květnovém Valném shromáždění do svých řad zvolila tři nové řádné členy a členky a pět členů zahraničních. Slavnostní přivítání nových kolegů a kolegyň proběhlo na plenárním zasedání 15. září 2026.

Nově zvolenými řádnými členy jsou:

doc. Mgr. Ondřej Pejcha, Ph.D.

Ústav teoretické fyziky, Matematicko-fyzikální fakulta UK

Astrofyzik věnující se výzkumu vývoje dvojhvězd. Ve své kariéře už dvakrát získal ERC grant. Magisterské studium teoretické fyziky dokončil na MFF UK v roce 2008, doktorát z astronomie získal na Ohio State University (2013). Posléze do roku 2017 působil na Princeton University coby NASA Hubble Fellow a Lyman Spitzer Jr. Fellow.

V září 2017 se díky programu UK Primus vrátil do Česka na MFF UK. Tam se i habilitoval. Specializuje se na dvojhvězdy, hvězdná splynutí, neutronové hvězdy, černé díry, supernovy a proměnné jevy na obloze, přičemž propojuje numerické simulace, dynamiku a modelování astronomických dat. Odborně se zapsal výzkumem dvojhvězd a procesů „ve společné obálce“ (tzv. common envelope evolution), které souvisejí se vznikem kompaktních objektů i zdrojů gravitačních vln.

Roku 2018 získal ERC Starting Grant, od léta 2025 pak řeší ERC Consolidator Grant. V roce 2019 získal Cenu Neuron pro mladé nadějné vědce v oboru fyzika.

Předseda Učené společnosti Ivo Starý a Ondřej Pejcha.

.

Přednáška pro Učenou společnost.

doc. Mgr. Klára Hilscherová, PhD. 

RECETOX, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno 

Zabývá se ekotoxikologií a environmentální chemií. Její práce zásadním způsobem přispívá k pochopení mechanismů, jakými chemické látky ovlivňují živé organismy a lidské zdraví. Zaměřuje se na vysoce aktuální témata: endokrinní disrupcí, sinicovými vodními květy a retinoly. Dlouhodobě se věnuje vývoji, optimalizaci a komplexní charakterizaci pokročilých biodetekčních metod a integrovaných testovacích systémů, které umožňují citlivě a spolehlivě odhalovat schopnost jednotlivých chemických látek i jejich směsí z životního prostředí narušovat hormonální regulaci organismů, včetně člověka, prostřednictvím různorodých molekulárních mechanismů.

Tyto přístupy pokrývají klíčové endokrinní dráhy, zejména steroidogenezi, signalizaci pohlavních hormonů a regulaci hormonů štítné žlázy, a poskytují tak komplexní pohled na rizika spojená s expozicí environmentálním kontaminantům.  Na základě tohoto výzkumu byla mimo jiné vyvinuta a detailně validována inovativní metodika pro hodnocení vlivu látek na produkci steroidních hormonů, která byla následně přijata a schválena na mezinárodní úrovni Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Tato metodika je v současné době regulatorně využívána v řadě zemí světa, včetně států Evropské unie a Spojených států amerických, a představuje významný nástroj pro ochranu lidského zdraví i životního prostředí.

prof. Ingeborg Fialová-Fürst, PhD.

Katedra germanistiky, FF UP Olomouc

Vystudovala germanistiku a bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1987 emigrovala do Spolkové republiky Německo, kde pracovala jako odborná asistentka v Arbeitsstelle für Robert-Musil-Forschung na Sárské univerzitě v Saarbrückenu, půl roku také jako hostující přednášející v rakouském Klagenfurtu-Celovci, hlavním sídle musilovského bádání. Po sametové revoluci se v roce 1992 vrátila zpět na Univerzitu Palackého, kde záhy promovala (1994), habilitovala se (1998) a byla jmenována profesorkou (2003) v oboru germanistiky. Svým odborným, překladatelským a organizačním působením významně přispěla k rozvoji tohoto akademického pracoviště.

V roce 1997 spolu s Lucy Topoľskou a Ludvíkem Václavkem založila na FF UP v Olomouci Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur, významné centrum mapování, vydávání a překládání německojazyčné literatury v našich zemích. V roce 2004 založila rovněž Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových, které se postupně stalo váženým výzkumným pracovištěm v oblasti židovských dějin v Čechách a na Moravě. V letech 1997–2011 prof. Fialová-Fürst vedla Katedru germanistiky na FF UP, v letech 2003–2005 byla proděkankou FF UP.

K odbornému zájmu prof. Fialové-Fürst patří vedle ceněných autorů německojazyčné literatury spjaté s našimi zeměmi (jako Gustav Meyrink, Robert Musil, Franz Kafka, Max Brod, Franz Werfel nebo Johannes Urzidil) také postavy méně známé (kupř. Auguste Hauschnerová, Franz Spunda, Peter Härtling). Ve svých analýzách si prof. Fialová-Fürst všímá mj. metamorfozy Střední Evropy po první světové válce, atmosféry (velko)města i vnitřních konfliktů člověka pozbaveného náboženských opor a zároveň zklamaného optimistickým racionalismem osvícenství.

Ivo Starý a Ingeborg Fialová-Fürst

.

Přednáška pro Učenou společnost o Robertu Musilovi.

Nově zvolení zahraniční členové:

prof. Samuel Buss

Department of Mathematics University of California

Světoznámý matematik s širokým okruhem zájmů. Jeho hlavními obory jsou matematická logika a teoretická informatika, ale zabývá se i počítačovou grafikou. Je proslulý zejména v oblasti matematické logiky, kde se proslavil svou teorií nazvanou omezená aritmetika (Bounded Arithmetic).

Samuel Buss je autorem jedné ze čtyř monografií, které pojednávají o teorii omezené aritmetiky. To je systém formálních teorií, který odpovídá třídám výpočetní složitosti. S omezenou aritmetikou úzce souvisí oblast zvaná důkazová složitost, jejímž předmětem je studium složitosti důkazů v různých formálních systémech. Samuel Buss se zasloužil také o rozvoj této oblasti. V oboru teoretické informatiky se jeho zájem soustředí na výpočetní složitost.

Dlouhodobě spolupracuje s českými matematiky. V roce 2017 mu Akademie věd ČR udělila medaili Bernarda Bolzana za zásluhy v matematických vědách.

Ing. Tomáš Cihlář, CSc.

Gilead Sciences

Vystudoval VŠCHT v Praze. V roce 1994 získal titul kandidáta věd v ÚOCHB, kde se zabýval výzkumem antivirových látek v oddělení Antonína Holého. V tomtéž roce odešel na postdoktorandskou stáž do USA k firmě Gilead Sciences, kde působí dodnes. V současnosti je ve firmě viceprezidentem pro virologii a v této funkci vede tým téměř stovky vědců pracujících na výzkumu nových látek pro léčbu HIV, virové hepatitidy B, respiračních infekcí a dalších virových onemocnění, jako je například ebola, MERS, dengue a covid-19.

Za jeho nejvýznamnější výsledek lze považovat zásadní podíl na vývoji širokospektrálního antivirotika remdesivir. Vedl klíčové preklinické práce a strategii vývoje, které prokázaly účinnost látky proti vysoce nebezpečným virovým infekcím a umožnily její rychlé nasazení v době globální zdravotní krize. Tento příspěvek je příkladem výjimečné schopnosti převést špičkovou virologii a chemii do konkrétního léčiva s celosvětovým dopadem.

Možná ještě významnějším výsledkem je jeho klíčová role v posunu lenakapaviru od vědeckého konceptu k reálně použitelnému dlouhodobě působícímu přípravku proti HIV. Pod jeho vedením se podařilo propojit poznání o kapsidě HIV s vývojem molekuly, která umožňuje podávání v dlouhých intervalech (řádově měsíce), čímž zásadně zlepšuje možnost prevence i léčby u lidí, pro které je každodenní režim obtížně dodržitelný. Tento posun má potenciál výrazně snížit počet nových infekcí a představuje praktickou inovaci s velkým veřejně-zdravotním dopadem.

prof. Giovanni P. Galdi

Department of Mechanical Engineering and Material Science, University of Pittsburgh

Matematik specializující se na modelování dynamiky tekutin. Jeho více než 1000-stránková monografie An Introduction to the Mathematical Theory of the Navier–Stokes Equations se stala základní literaturou pro všechny, kteří se na celém světě zajímají o teorii Navierových–Stokesových a jim příbuzných rovnic. Mnohé práce G. P. Galdiho přinášejí původní výsledky v oblastech, jako jsou dynamika visko-elastických tekutin, bifurkace stacionárních a periodických řešení problémů popisujících proudění ve vnější oblasti, interakce nestlačitelné tekutiny a plovoucího tělesa. 

Prof. dr. Giovanni P. Galdi je úzce spjat s českou matematickou školou v matematické teorii mechaniky tekutin. Od počátku 90. let se podílel na organizaci několika zimních škol v Pasekách nad Jizerou, v posledních letech pak byl několikrát po sobě spoluorganizátorem letních škol (s T. Bodnářem a Š. Nečasovou) v Matematickém ústavu AV ČR. Díky jeho kontaktům se podařilo na tyto akce získat mnoho špičkových řečníků z celého světa. G. P. Galdi umožnil nebo zařídil řadě českých matematiků pracovní pobyty na univerzitách v zahraničí nebo pozvání na mnoho různých konferencí (od USA, přes Portugalsko, Francii, Německo, Itálii, atd., až po Indii a Japonsko).

prof. Tomáš Ganz, MD, Ph.D.

Dept Medicine, University of California Los Angeles 

Narodil se v Praze do rodiny významného kardiologa Viléma Ganze (1919–2009). V roce 1966 celá rodina emigrovala do Spojených států.

Tomáš Ganz vystudoval fyziku na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (1970), doktorát z aplikované fyziky získal na Kalifornském technologickém institutu (1976), kde k jeho učitelům patřil i Max Delbrück. Poté vystudoval medicínu opět na Kalifornské univerzitě v Los Angeles – titul MD získal v roce 1978, o pět let později dokončil specializované studium vnitřní medicíny a plicní intenzivní medicíny. Nyní působí na Lékařské fakultě Davida Geffena této univerzity.

Zabývá se rolí peptidů v metabolismu železa a v imunitě. Objevil a charakterizoval dva klíčové hormony metabolismu železa: hepcidin a erytroferon.

rozhovor pro časopis Vesmír

prof. Josef T. Prchal, MD

University of Utah, Hematology Division

Vystudoval v roce 1968 medicínu na Univerzitě Karlově. Po srpnové invazi odešel do Kanady a později do USA. Biochemii a genetiku studoval díky výzkumnému stipendiu u Ernesta Beutlera, Beutlerův syn Bruce, pozdější nositel Nobelovy ceny, se pro změnu v mládí učil v jeho laboratoři.

Jako hematolog a genetik kombinuje vědu s medicínskou praxí, zabývá se molekulární podstatou chorob krve. Významně přispěl k objevu společného původu krevních buněk, pomohl odhalit genetickou a molekulární podstatu různých polycytémií (nadbytku červených krvinek) a adaptací na život ve vysokých nadmořských výškách (v Tibetu či Andách). Mnoho let působil na Alabamské univerzitě v Birminghamu. V roce 2000 přešel na Baylorovu lékařskou školu (Baylor College of Medicine) v Houstonu a od roku 2006 je profesorem na oddělení vnitřního lékařství, genetiky a patologie na Utažské univerzitě v Salt Lake City.

Do České republiky jezdí několikrát ročně, pomáhá s výukou studentů v Ústavu patologické fyziologie 1. LF UK. V současné době se angažuje v jím a jeho bratrem založené „Prchal Foundation“, která podporuje mladé české vědce.

rozhovor pro časpis Vesmír

prof. Jan Vondrák, PhD.

Stanford University

Vystudoval na MFF UK, kde získal doktorát z matematiky, posléze získal doktorát z informatiky na MIT. Působil na vynikajících pracovištích (IBM Almaden, Microfoft Research-Theory Group), nyní je profesorem matematiky na Stanford University.

Z rozsáhlé vědecké činnosti prof. Vondráka zmiňme alespoň jeho práce z matematické ekonomie (Nash - equilibria), kombinatoriky (efektivní verze Lovász Local Lemma), optimalizace (zvláště pak série článků o algoritmech pro submodulární funkce), teorie složitosti (například složitost kombinatorických aukcí), pravděpodobnost (distribuce optimálních řešení) stochastická fyzika (Isingův problém).