Humanitní a sociální vědy jsou lékem pro duši a společnost, říká Kateřina Králová, nová členka vědecké rady ERC

„Humanitní a sociální vědy jsou naprosto klíčové: jestliže medicína léčí tělo, humanitní a sociální vědy jsou svým způsobem lékem pro duši a společnost, a to v současné době opravdu potřebujeme,“ říká historička Kateřina Králová v rozhovoru pro Forum, magazín Univerzity Karlovy. Rozhovor vznikl při příležitosti jejího jmenování do vědecké rady ERC.

Prof. PhDr. Kateřina Králová, Ph.D., M.A. působí na Institutu mezinárodních studií FSV UK jako vedoucí Výzkumného centra paměťových studií, je i vědeckou pracovnicí Etnologického ústavu Akademie věd ČR. A je také členkou Učené společnosti ČR:

„Cítím se dobře mezi lidmi z různých kulturních okruhů i disciplín. Je pro mě velká čest být členkou Učené společnosti, v níž nás z humanitních a sociálních oborů není mnoho, ale spojuje nás s ostatními interdisciplinární výměna a kritické přemýšlení o výzkumných otázkách všeho druhu.“

Ve výzkumu se zaměřuje na vyrovnávání s nacistickou minulostí, holokaust, řeckou občanskou válku, poválečnou obnovu a migraci spojenou s válečnými konflikty.

Oba snímky Vladimír Šigut

Z rozhovoru vybíráme krátké ukázky, plnou verzi najdete na stránkách magazínu Forum.

„Rodinná paměť, paměť místa a krajiny kolem nás – to je něco, s čím může pracovat každý, ať žije kdekoliv. Každá rodina ve středoevropském kontextu má hlubokou, mnohovrstevnatou paměť a historii, která umožňuje mezigenerační výměnu a je cennější než jakýkoli nacionalistický, hegemonní příběh, jenž se někdy prosazuje politicky.“

„Osobně bych nerada oddělovala humanitní a sociální vědy od ostatních. Žijeme v symbióze. I když jsem historička, nemohu se vyhnout technologii nebo kvantitativním metodám. Ve výzkumu holokaustu máme obrovské množství dat, která lze analyzovat novými způsoby. Sama všechno samozřejmě neumím, a proto si sestavuji tým nebo laboratoř tak, aby to v jejím rámci uměl někdo jiný. Aspiruji na produktivní synergii.“

„Vědu tedy předně vnímám jako synergii a symbiózu s příběhem. Ať už je to příběh, který vede k vytvoření léku, strategie či inovační technologie, nebo je to příběh, který vede k vytvoření filmu, uměleckého díla nebo knihy, která potom zase otevírá v nás jako jejích příjemcích a ve společnosti jiný úhel vědění, poznání a vidění světa. Bez příběhů, které nás senzibilizují, bychom byli spíš stroje než lidé.“

Přežít? Řecko, Židé a holokaust

Přednáška Kateřiny Králové pro Učenou společnost z listopadu 2024

Přednáška na konkrétních životních příbězích představuje více než desetiletý výzkum, jehož výsledky autorka publikovala v knize Homecoming u Brandeis University Press. Zkoumala osudy Židů z Řecka během druhé světové války a po ní, kdy jednotlivci i celé komunity čelili složitým rozhodnutím a morálním, praktickým i emočním dilematům. Přežití znamenalo různé cesty – ukrývání, odboj, exil i nacistické koncentrační tábory – a následné návraty nás staví před zásadní aktuální otázku: Co v moderních evropských katastrofách vlastně znamená přežít a kdy proces překonání tragédie skutečně začíná a končí?