Zpět na seznam článků

10.06.2025

Čeští i světoví odborníci diskutovali na pozvání Učené společnosti o organizaci vědy

Letošní valné shromáždění Učené společnosti bylo věnováno organizaci vědy. V diskusi, která proběhla 19. května 2025 v Karolinu, vystouply české i světové osobnosti a nastínily řadu otázek a problémů, které s tímto tématem souvisejí.

Záznam jejich přednášek i následné diskuse bude brzy k dispozici na stránkách Učené společnosti. Zatím jen krátké shrnutí jednotlivých příspěvků.

Předseda Učené společnosti Martin Loebl během dopolední části shromáždění vysvětlil důvody, proč je podle něj o organizaci a logistice vědy nutné diskutovat:

Martin Loebl

Proč přemýšlet o něčem tak technickém v dnešní době, kterou by řada lidí nazvala apokalyptickou?

Jako matematik mám k technickým věcem přirozeně blízko. To ale doufám není celý příběh. Nedávno jsem byl členem organizačního výboru mezinárodní konference o financování vědy. Uvědomil jsem si, že vlastně nevím, proč naše společnost vědu financuje. Jaké cíle tím sleduje? Jaká je role vědy v naší společnosti? Na tuto otázku jsem si odpověděl.

V ideálním světě se pěstuje, obohacuje a rozvíjí vědomí všech lidí. A vědu jsme si vytvořili jako mocný nástroj rozvoje takového světa. Ideální svět je svět s vědou.

Zažitá realita se dnes mění ‚pod rukama‘, ale jsem přesvědčen, že ideál světa s vědou, v němž se pěstuje vědomí, zůstává. Panika z apokalypsy není na místě. Naopak, důležitá je konkrétní tvořivá a technická práce při budování našeho ideálního světa. Role vědy dnes vystupuje do popředí více než kdy v minulosti.

Samozřejmě, i další role vědy jsou zásadně důležité. Věda slouží rozvoji blahobytu a dělá společnost silnější. Různé role vědy se proplétají, podporují se, ale někdy působí jedna proti druhé. Logistiku takových situací zkoumá Algoritmická teorie her, snad nejrychleji se rozvíjející věda dneška.

Organizace a logistika vědy je tedy zásadně důležitá, a moc se těším na dnešní povídání o ní.

Marc Mézard

Bocconi University, Milano

Teoretický fyzik Marc Mézard v letech 2012 až 2022 působil ve funkci ředitele École normale supérieure. Byl hlavním řečníkem dopolední části shromáždění ve Velké aule. V přednášce The many challenges faced by research and higher education mimo jiné reflektoval současné dění ve Spojených státech. O útoku J. D. Vance na univerzity řekl: "Může nám to připadat hloupé. Je to hloupé. Ale musíme to brát vážně."

Odpoledne vystoupil ve Vlasteneckém sále s příspěvkem, v němž kritizoval mechanické kvantitativní hodnocení vědy coby pouhé počítání publikací v určitých kategoriích, protože takovou scientometrii je snadné „hacknout“. Kvantitativní hodnocení má podle něj svůj význam, ale neobejde se bez kritické interpretace experty z oboru. Upozornil také na nedostatečné investice do výzkumu v Evropě, zejména pokud jde o veřejné výdaje. Zdůraznil, že cíl 3 % HDP na R&D z Lisabonské strategie nebyl splněn, přičemž Česká republika zaznamenala dokonce pokles.

Vyjádřil také názor, že výzkum by se měl primárně odehrávat na univerzitách a že čistě výzkumné ústavy by měly být vyhrazeny pro specifické, rozsáhlé projekty vyžadující kritickou masu a velkou infrastrukturu.

Gil Kalai

Hebrew University of Jerusalem a Reichman University

Ve své krátké přednášce poskytl konkrétní příklad z Izraele, který je ale v mnohém specifický, jak se účastníci diskuse shodli. Především pokud jde o inbreeding, který je obecně považován za škodlivý, ale na Jeruzalémské univerzitě s ním mají dobré zkušenosti. Je to dáno především vysokou mírou imigrace, která na matematické katedry v několika vlnách přivedla silné osobnosti zvenčí. Gil Kalai také zdůraznil význam diverzity pro excelenci ve vědě, trpělivost a nutnost klást si „realistické cíle i nerealistické sny“.

Gerd Folkers

ETH Zürich

V prezentaci The public life of scientific facts představil cyklus putování objevu z laboratoře ke kolegům, do systému organizace vědy a k veřejnosti, přičemž všechny součásti tohoto cyklu se vzájemně ovlivňují a reakce zvenčí zpětně ovlivňují fungování laboratoří. Vlivy přicházejí z komerční sféry, politiky i laické veřejnosti. 

Zdůraznil, že definovat vědeckou excelenci je obtížné a nelze ji redukovat na jedno číslo (např. H-index). Zmínil dobré zkušenosti s provozem nezávislé grantové agentury, jejíž vznik inicioval a která je financována průmyslovými podniky. Systém hodnocení je zcela anonymní, administrativa omezená na nezbytné minimum. Agentura je otevřena i zdánlivě pošetilým nápadům přicházejícím od vědců pracujících v jiných oborech a opakovaně se ukazuje, že takové nápady mohou být velmi úspěšné. Jejich přístup už přejímá i národní švýcarská grantová agentura.

Matthias Christandl

University of Copenhagen

Matthias je jedním z iniciátorů UCPH Quantum Hub na Kodaňské univerzitě – platformy pro mezioborovou spolupráci v kvantové vědě. Zdůraznil, že kvantové technologie vyžadují mezioborovou spolupráci napříč fyzikou, inženýrstvím (hardware), informatikou, matematikou (software), chemií, biologií (aplikace) a společenskými a právními vědami (společenské důsledky). Velký důraz klade na potřebu bottom-up přístupu, tedy spolupráce vzešlé od jednotlivých vědců, nikoli diktované shora institucemi a celým systémem organizace vědy.

Břetislav Friedrich

Fritz-Haber-Institut der Max-Planck-Gesellschaft

Přednáška se věnovala konceptu otevřené vědy a přechodu vědeckého publikování na Open Access s cílem zpřístupnit vědecké znalosti každému a zlepšit vědeckou spolupráci pro dobro vědy a společnosti.

Jana Klánová

RECETOX, Masarykova univerzita

Evropské projekty se stávají stále většími a složitějšími. Vědecké týmy proto najímají externí firmy specializující se na psaní a implementaci projektů, které si účtují obrovské poplatky, takže většinu peněz spolkne administrace. Jana Klánová proto neskrývá obavy z důsledků nízké efektivity pro budoucnost evropské vědy.

Zdeněk Strakoš

MFF UK

Věda je živý organismus vycházející z individuální iniciativy a zvídavosti, která však musí být doprovázena odpovědností. Organizace vědy má těmto principům sloužit, nikoliv je dusit. Musí být dynamická, zkamenělé struktury nemohou fungovat efektivně. I Zdeněk Strakoš zdůrazňuje bottom-up přístup. Sám ho uvádí do praxe systematickou podporou žadatelů o granty ERC, které s kolegy učí, jak projekt správně připravit, aby měl naději uspět. Loni díky tomu získalo konsolidační grant hned 10 českých uchazečů a uchazeček (27% úspěšnost – nejvyšší ze všech zemí). Excelenci je podle něj těžké definovat, ale „když ji uvidíte, poznáte ji“.

Pavel Doleček

náměstek ministra pro vědu, výzkum a inovace

Český systém organizace vědy má slabiny a není jasné, zda je schopen čelit výzvám bez zásadních změn v řízení a propojení sektorů. Problém představuje například fragmentace (např. 16 různých poskytovatelů financování) a nejasné kompetence klíčových aktérů.

Ondřej Beránek

místopředseda Akademické rady AV ČR

Ve svém příspěvku zdůraznil důležitost vědecké autonomie, decentralizace a neuniverzitního výzkumu. Podkopání autonomie vede podle něj k politizaci vědy, zhoršení její kvality, autocenzuře, ztrátě mezinárodního postavení a odlivu mozků. Uvedl příklady politického vměšování do vědy v Maďarsku, Polsku a nejnověji také USA. Vyjádřil obavy z kombinace klesajícího rozpočtu na vědu a tlaku některých politiků na těsnější kontrolu výzkumu.


Diskuse o organizaci vědy se konala ve Vlasteneckém sále Karolina

Lenka Zdeborová

Jan Konvalinka

Michal Anděl

Snímky Zdeněk Tichý, Knihovna AV ČR

Masterclass Učené společnosti

přednášky pro středoškoláky a širokou veřejnost prezentované jak naživo, tak online

Petr Slavíček: Co dal vědě exkrement?

O projektu