Ve svých nedožitých 90 letech zemřel prof. Jaroslav Holeček

V pátek 30. prosince 2022 zemřel ve věku nedožitých 90 let člen Učené společnosti prof. Ing. Jaroslav Holeček, DrSc. – vynikající anorganický chemik, nestor koordinační a organokovové chemie na Univerzitě Pardubice.

Takto na něj vzpomínají jeho kolegové a přátelé v čele s členem Učené společnosti prof. Alešem Růžičkou:

Jaroslav Holeček se narodil ve Štramberku 6. února roku 1933. Byl jedním z prvních studentů na nově založené Vysoké škole chemicko-technologické v Pardubicích (dnes Univerzita Pardubice), která byla otevřena v roce 1950. Po čtyřech letech studia získal na katedře Organické technologie v roce 1957 titul Ing., a téměř ihned se stal asistentem na Katedře obecné a anorganické chemie. Celou svou profesní kariéru působil jako pracovník VŠCHT/Univerzity Pardubice. Prvních zhruba dvanáct let na katedře bylo poměrně komplikovaných kvůli omezenému vybavení a akademickým zdrojům, které měla nová instituce k dispozici.

Situace prof. Holečka se však na konci tohoto počátečního období na katedře ještě více ztížila. Od okupace Československa v roce 1968 až do tzv. sametové revoluce v roce 1989 nesměl být prof. Holeček z politických důvodů v žádném kontaktu se studenty ani se účastnit zahraničních cest a vědeckých konferencí. V tomto období mohl jen občas a se značnými obtížemi publikovat své vědecké výsledky. Paradoxně byl autorem přednášek a skript, která se stala předobrazem jedné z nejúspěšnějších učebnic chemie – Klikorka, Hájek, Votinský: Obecná a anorganická chemie, v níž nebyl ani zmíněn. Proto je velmi obdivuhodné, že byl prof. Holeček schopen a ochoten v roce 1990 ve věku 57 let restartovat svoji vědeckou kariéru! Stal se docentem (1990), DrSc. (1990), profesorem (1991) a vedoucím Katedry obecné a anorganické chemie (1992-1998). 

Byl váženým členem mezinárodní komunity zabývající se anorganickou a organokovovou chemií, NMR spektroskopií a katalýzou. Od roku 2003 byl profesor Holeček členem Učené společnosti České republiky. Jeho vědecké úspěchy jsou působivé: 134 prací v impaktovaných časopisech a 3400 citací, což mu dává h-index 31. Jeho práce zejména z oblasti přípravy, struktury a vlastností organocíničitých sloučenin jsou stále velmi citovanou studnicí obecných poznatků o této třídě chemie. Tyto výsledky by nepochybně byly ještě působivější, kdyby mu bylo umožněno provádět jeho výzkum za normálních podmínek. Prof. Holeček se vždy těšil hluboké úctě svých studentů, diplomantů, doktorandů, spolupracovníků a dalších následovníků, což je dnes pro mnoho ostatních lidí nepochopitelné vzhledem k fundamentalisticky vyznávaným hodnotám prof. Holečka, jako je aktivita, soutěživost, optimismus, mravnost, spravedlnost, lidská skromnost, a hlavně ochota usilovně pracovat.

Prof. Holeček byl jedním z mála vynikajících vědců a skvělých učitelů, kteří neměli důvod se cíleně pachtit za excelentními publikacemi a statistikami. Svým ohromným entuziazmem dokázal podat svoji ideu tak neochvějně, že zúčastnění studenti a spolupracovníci tuto přijali, následovali, a s (jak říkal) rozzářenýma očima sladké odměny vědeckého poznání, i prezentovali takovým způsobem, že se vždy nějaká ta solidní publikace urodila.

Mnoho z nás se velice těšilo na vědecké i obecně lidské diskuse, z kterých však často vyplývala i ostrá kritika systému, in-breedingu, lenosti, nečinnosti, klientelismu, škodlivosti osobních a rodinných vazeb z minulého režimu prorůstajících jako nemoc naší alma mater bohužel až do současnosti. Svým nesmírným optimismem a vírou v dobro nás ovšem prof. Holeček téměř vždy přesvědčil ke kontinuitě intenzivní práce a víře, že se třeba ještě někdo přidá. My, spolupracovníci, kolegové a přátelé prof. Holečka z České republiky i ze zahraničí, doktorandi a diplomanti mu děkujeme za vše, co pro nás tento vědecký otec a dědeček, jak se sám občas v žertu tituloval, za ta léta udělal, za jeho zkušenosti, inspiraci, přátelství, štědrost a trvalý optimismus.

Drahý Jaroslave odpočívej v pokoji, my Ti slibujeme, že se budeme snažit chemii i naše bytí posunout tím správným směrem.

Za kamarády a kolegy

Aleš Růžička, Roman Jambor, Libor Dostál, Milan Erben a Antonín Lyčka