Kalendář akcí

15.09.2020

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje II. sekce věd chemických Debata o etice vědecké práce a publikování

25. – 28.09.2020

Odborná exkurze členů US do Západních Čech

20.10.2020

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje III. sekce věd biologicko-medicínských prof. PhDr. Petr Svobodný, Ph.D. (Ústav dějin UK a archiv UK): Manželé Coriovi: jediná Nobelova cena za lékařství pro osobnosti z českých zemí

Nadační fond

Pozvánka na plenární přednášku Učené společnosti s přizváním veřejnosti

/ 04.02.2019 /

Plenární přednáška Učené společnosti s přizváním veřejnosti

prof. PhDr. Petr Vorel, CSc.

Univerzita Pardubice

Český vládní bankrot 1615

Přednáška se koná v úterý 19. března 2019 od 16.00 h v místnostech 205, 206 budovy Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1.

Pozvánka (PDF, 399 kB)

Významným nástrojem ve vztahu mezi panovnickým dvorem a stavovskou obcí v Království českém se v průběhu 16. století stal daňový a měnový systém. Projednávání těchto záležitostí na zemských sněmech využívali stavové jako nátlakový nástroj vůči panovnickému dvoru. Nejzřetelnější je tato okolnost v případě projednávání konkrétní výše a metodiky výběru daní, které představovaly v raném novověku stále významnější zdroj příjmů panovnické komory. Stejně důležitou však byla také otázka mincovního regálu, v jehož uplatňování byl panovník v rámci systému stavovské monarchie omezován zemským sněmem. Bez souhlasu stavů nemohl výrobou méně kvalitního oběživa krýt deficit vládního rozpočtu.

Nástup Matyáše Habsburského na český trůn (1611) představoval ve vztahu mezi stavy a panovnickým dvorem podstatnou změnu, neboť těžiště mocenského zápasu mezi nimi se dočasně přesunulo z oblasti nábožensko-politické (kde protestantští stavové získali v letech 1608-1611 jednoznačně převahu) do oblasti ekonomické. Vnější projevy tohoto zápasu byly jiné než v předchozích desetiletích, proto je nutné posuzovat je odlišným způsobem.

Panovnický dvůr se marně pokoušel devalvovat měnový systém a pokrýt tak stále narůstající rozpočtový schodek, který už nebylo možné pokrýt růstem daňové zátěže. Namísto složitých jednání o výšce a výběru daní na sněmovní úrovni zvolil panovnický dvůr jednodušší cestu postupného navyšování státního dluhu, který vznikal mimo kontrolu stavovské vlády, ale měl být někdy v budoucnu splacen z daňového výnosu.
Rozpory vyvrcholily na jednání zemského sněmu roku 1615, na kterém stavové schválili návrh na výběr daní na pět let dopředu. Toto rozhodnutí je ve starší historiografii zcela mylně interpretováno jako jedna z hlavních politických chyb, kterých se předáci české stavovské opozice v době před stavovským povstáním údajně dopustili.

Na základě analýzy konkrétních dat autor vzniklou situaci interpretuje novým způsobem. Souhlas stavovské opozice s dlouhodobým výběrem daní byl dobře promyšleným rozhodnutím, kterým stavové vůbec nevycházeli vstříc panovníkovým požadavkům. Naopak; usnesení zemského sněmu z roku 1615 zablokovalo další růst zadlužení země a vytvořilo nový nástroj stavovské fiskální politiky, předjímající možný budoucí mocenský zápas o vládu v zemi.

Zemský sněm stanovil komisi, která měla ověřit právoplatnost všech panovnických dluhopisů, které byly zaručeny výnosem z Království českého. Následně stavové odmítli z českých daní splácet finanční závazky Habsburků, vzniklé mimo území Království českého. Tímto rozhodnutím byla výrazně zpochybněna hodnota aktiv mnoha zahraničních věřitelů císařského dvora. Čeští stavové sice v roce 1615 schválili výběr daní na pětileté období, ale zároveň převzali výběr těchto daní a jejich následnou distribuci pod svou kontrolu. Až do splacení všech komisí akceptovaných finančních závazků (přibližně 2,5 milionu tolarů), neměly být z Čech odváděny do centrální habsburské pokladny vůbec žádné daně s výjimkou malé osobní apanáže císaře Matyáše jako krále českého. Kromě daňového výnosu však stavovská komise dlouhodobě obstavila veškeré příjmy panovníka z českého území, včetně výnosu komorních panství, na kterých hned v roce 1615 zavedla razantní úsporná opatření.

Pro Ferdinanda II. Habsburského, který byl v roce 1617 zemským sněmem přijat za následníka českého trůnu, neměla případná politická dohoda s českými stavy žádný smysl. I po případném diplomatickém řešení sporných náboženských otázek, vyhrocených roku 1618 formou defenestrace, by česká stavovská vláda dál plně ovládala všechny ekonomické zdroje království. Zahájení válečného konfliktu a předpokládané (byť riskantní) vojenské vítězství v Čechách bylo pro Habsburky jediným východiskem z hluboké fiskální krize. To se v plném rozsahu ukázalo v podobě zásadní změny majetkové a měnové situace v letech 1621-1623.

« zpět

Novinky

29.07.20

Prof. David Storch převzal Stříbrnou medaili

Člen Učené společnosti ČR prof. David Storch, Ph.D. (Přírodovědecká fakulta UK) převzal dne 25. června 2020 z rukou rektora UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., Stříbrnou medaili UK za významé dílo v oboru ekologie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na UK. Prof. Storch je přední představitel české ekologie s mezinárodním přesahem. Je zakladatelem Fakulty ekologie na PřF. Do ČR přinesl nový obor makroekologie a založil vlastní vědeckou školu, která již vychovala více než 20 studentů. Zabývá se především tématy jako globální změny, ochrana přírody a biodiverzita.

29.07.20

Prof. Jan Krajíček převzal Stříbrnou medaili

Člen Učené společnosti ČR prof. RNDr. Jan Krajíček, DrSc. (Matematicko-fyzikální fakulta UK) převzal dne 25. června 2020 z rukou rektora UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., Stříbrnou medaili UK za významné dílo v oboru algebry a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na UK. Prof. Krajíček je světově uznávanou osobností v matematické logice a výpočetní složitosti.

29.07.20

Prof. Ivan Raška převzal Zlatou medaili UK

Člen Učené společnosti ČR prof. RNDr. Ivan Raška, DrSc. (I. lékařská fakulta UK) převzal dne 25. června 2020 z rukou rektora UK prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., Zlatou medaili UK za významné celoživotní dílo v oboru biologie a dlouholetou vědeckou a pedagogickou činnost na UK. Prof. Raška se ve svém profesním a vědeckém životě zabývá problematikou strukturně-funkční organizace buněčného jádra, nejsložitější buněčné organely, která obsahuje chromozomální DNA, a tudíž celý genom.