Exkurze Učené společnosti do severozápadních Čech

Učená společnost uspořádala ve dnech 20.–22. září 3013 exkurzi do severozápadních Čech.

Učená společnost v severozápadních Čechách

Často se diskutuje o devastaci krajiny povrchovými doly. Zejména se to týká těžby hnědého uhlí v severozápadních Čechách. S tím souvisí i otázka potřeby uhlí, zda je správné pálit ho v elektrárnách nebo zda by se neměla produkce elektřiny v hnědouhelných elektrárnách utlumovat. A také problém prolomení či neprolomení těžebních limitů v některých lokalitách a udržení dosavadních i tvorby nových pracovních příležitostí v tomto kraji. Učená společnost České republiky (dále US) bývá žádána o názor na tyto otázky. A tak odborník na ekologii Jan (Hony) Květ uspořádal třídenní exkurzi členů US do této oblasti dolů a elektráren. Jak už jsme si zvykli, organizace byla díky Honymu a tajemnici US Jiřině Jedinákové dokonalá.

Tvůrcem programu exkurze a naším průvodcem byl na slovo vzatý odborník na revitalizaci krajiny Ivo Přikryl z obecně prospěšné společnosti Enki, Třeboň. Ukázalo se, že ví všechno o důlní činnosti, o jednotlivých lomech, a zejména o revitalizaci lomů a o tvorbě krajiny na výsypkách. Ve svém povolání hydrobiologa studuje postup oživení vod a mokřadů na nich a v již opuštěných hnědouhelných lomech a dává doporučení k jeho případnému usměrňování.

Během tří zářijových dnů jsme uviděli téměř všechny hnědouhelné lomy a několik obrovských výsypek. Všude se nám věnovali místní specialisté. Nebudu vyjmenovávat jednotlivé navštívené lokality, spíše se soustředím na celkový dojem, který, jak věřím, sdílí většina účastníků exkurze. První dojem, vždy když jsme přišli na okraj lomu, byl deprimující. Prostě velká oblast „měsíční krajiny“ s kouřícími komíny a chladicími věžemi někde na obzoru. Ale při bližším pohledu jsme své názory měnili. V čele rozlehlé prohlubně lomu se těží a těžební pracoviště je velkým průmyslovým podnikem. Ten prostě existovat musí, chceme-li topit a svítit. Ale za touto černou oblastí je vidět zarovnávanou výsypku vytěžené skrývky, často pokrytou navezenou ornicí. A ještě dále je už zelené pásmo, buď zalesněné nebo obdělávané či připravené pro zemědělskou činnost nebo samovolně zarůstající vegetací. Celá oblast každého lomu je velkým plochým údolím, desítky metrů pod horizontem okolní krajiny, protože objem vytěženého uhlí a nadložní skrývky je značný. A proto působí lom na první pohled jako neorganický prvek krajiny. Ale když si promítneme vizi revitalizovaného lomu po ukončení těžby, tak si dovedu představit, že tam budou pole, louky, lesy a lada v široké kotlině. A protože jámu po poslední fázi těžby už nebude čím zasypat, počítá se zpravidla s jejím zavodněním. Tak vzniklo například jezero Most v oblasti bývalé staré části města Mostu, jezero Medard v bývalém lomu Medard-Libík a nádrž Michal u Sokolova s velkým velmi pěkným koupalištěm.

Samostatnou kapitolou jsou starší výsypky vně lomů. Některé jsou obrovské a zabírají mnoho čtverečních kilometrů. Tvoří už organickou součást krajiny, jsou na nich silnice, pole a lesy. Na některých těchto výsypkách probíhá zajímavý výzkum vlivu rekultivace v porovnání s přirozenou sukcesí. Například na Velké Podkrušnohorské výsypce v Sokolovském revíru vznikl za 25 let přirozeným vývojem romantický porost smíšeného lesa s jezírky a vodopádem (FOTO). Na jiném místě této výsypky byl založen olšový les, který poměrně rychle obohacuje jinak chudou výsypkovou zeminu humusem a dusíkem. Výsypky poskytují mnoho příležitostí pro experimentální ekologický výzkum v terénu, s velkým teoretickým i praktickým významem. Potěšilo nás, že ústavy Akademie věd, vysoké školy a instituce aplikovaného výzkumu se této příležitosti chopily ve vzájemné spolupráci.

Celkový dojem, alespoň můj, je, že důlní činnost v povrchových uhelných lomech krajinu sice mění, ale při dobré přípravě lze lomy do krajiny úspěšně začleňovat. Hnědé uhlí z těchto lomů živí okolní elektrárny. Ty zajisté hezké nejsou, ale co s tím?

Exkurze byla přípravou na chystanou konferenci o energetice, kterou US organizuje společně s Heidelberskou Akademií. Konference se uskuteční v Praze v budově Akademie věd 18. a 19. prosince 2013. Seznam přednášejících slibuje živou diskusi, zejména o úloze obnovitelných zdrojů v energetice a o budoucnosti jaderné energetiky. Ale také se bude jednat o dopadech těžby a pálení hnědého uhlí na krajinu a zdraví obyvatel a o současných trendech výzkumu, který by měl vést k novým čistým a levným zdrojům a technologiím pro získávání energie.

Exkurze do severozápadních Čech, do podkrušnohoří, byla úspěšná a poučná. Byla zakončena dvěma obecně naučnými akcemi. Navštívili jsme velký klášter a kostel řádu Křížovníků s červenou hvězdou v Chlumu svaté Maří s přilehlou krásnou barokní kaplí. Je to jedinečná, ale málo známá památka, která nutně potřebuje podporu k celkové obnově. Moc hezké místo, které stojí za návštěvu.

Na závěr jsme navštívili národní přírodní rezervaci Soos nedaleko Františkových lázní. Říká se jí malý Yellowstone, protože je plná vývěrů plynů, malých bahenních sopek a minerálních pramenů. Zde byl neocenitelným průvodcem Hony se svojí znalosti neobvyklých rostlinných společenstev rostoucích v těchto extrémních podmínkách.
A na závěr jedna poznámka. Vyrůstal jsem v reálném socializmu, a tak jsem zvyklý na zpravidla nerudné chování prodavačů, řidičů autobusů a poskytovatelů většiny služeb. Ale doba se mění. Řidič autobusu Stanislav Pelikán z dopravní firmy Valenta, Karlštejn, který nás vozil, byl prostě skvělý. Ochotný zajet kamkoliv. Určitě netušil, po jakých cestách ho poženeme. Chodili jsme blátem a uhlím a autobus jsme špinili o sto šest. Vždycky, když jsme se vrátili z nějaké lokality, tak byl autobus zametený. Řidič byl profesionál, jak má být. Dokázal velký autobus otočit na úzké silnici a nic z toho všeho, co jsme po něm chtěli, pro něho nebyl problém. To potěší.

Václav Pačes